Tématický okruh

4.      Kódování informací

·        Kódování čísel, kódy BCD, BCD+3, 1 z n

·        ASCII kód

·        Zabezpečení kódů, redundance, parita

Sylabus:

Studentská práce:

Kódování informací

Před zpracováním v počítači je třeba znaky převést do tvaru,kterému počítač rozumí.To znamená informacím přiřadit určitou kombinaci bitů.Tomuto procesu se říká kódování.Kód je návod pro jednoznačné přiřazení určité kombinace bitů příslušným znakům.Kombinaci bitů zobrazující znak se říká kódové slovo.

Kódování se může používat i ke kompresi dat jako jsou např. počítačové formáty .zip a .jpg.

BCD - jde o binární kód,kde každé hodnotě je přiřazena odpovídající hodnota ve dvojkové soustavě.

BCD+3 – jde o stejný kód jako BCD.Rozdíl je v tom,že hodnoty přiřazené číslům jsou posunuté o tři místa.

ASCII - je zkratka pro americký standardní kód pro výměnu informací. V podstatě jde o kód,který přiřazuje alfanumerickým znakům binární hodnoty.Tento kód ve své původní 7-i bitové podobě není schopen obsáhnout všechny potřebné znaky jako jsou například jednotlivé evropské abecedy,proto se pro potřeby jednotlivých jazyků vytvořily různé kódové tabulky.

Redundance - obecně označuje takový stav nebo vlastnost, kdy je použito větší množství prvků než je obvyklé nebo nutné.Jde o násobné použití kvůli větší stabilitě systému a odolnosti vůči chybám.Příklad můžeme nalézt u diskových polí RAID.U těch je jeden z disků zrcadlem toho druhého a při poškození jednoho z nich je informace stále čitelná.

Zabezpečení kódu - Při přenosu dat může dojít k chybám,způsobených závadou nebo vnějšími vlivy kdy počítač omylem přijme log.0 místo log.1 a dále by pracoval se špatnými daty.Proto se používá různých zabezpečovacích prostředků.Jednou z metod zabezpečení je použití zabezpečovacích kódů.To znamená,že k datům samotným se přidá další informace,která umožní příjemci zjistit jestli jsou došlá data v pořádku.Zabezpečovací kódy jsou dvojího druhu:-detekční kódy                                                                                                                               -samoopravné

Tyto kódy dokáží odhalit,že došlo k chybě,ale nedokážou chybu odstranit. Princip funkce je takový,že k přenášeným datům přidáme jeden bit navíc (tzv.paritní bit).O tom zda paritní bit bude 0,nebo 1,rozhodne počet jedniček v přenášeném znaku a taky to zda používáme tzv. LICHOU PARITU,nebo tzv. SUDOU PARITU.

Při použití liché parity bude paritní bit 1 tehdy,byl-li počet jedniček v přeneseném znaku sudý.Paritním bitem tedy doplníme počet jedniček na lichý počet.Odtud název lichá parita.

Při použití sudé parity uplatníme opačný postup,doplňujeme počet jedniček na sudý.Odtud název sudá parita.

Použití parity vypadá zhruba takto (předpokládejme lichou paritu).Příjemce přijme řetězec bitů,a pak paritní bit.Spočítá si jedničky v přijatém řetězci a pokud je počet jedniček sudý a paritní bit je 1,je vše v pořádku.V opačném případě byl přenos vyhodnocen jako chybný.Nevýhodou je,nastane-li chyba na více bitech najednou,v tom případě parita neodhalí chybu.Nebo pokud je chybně přijat paritní bit,mohou být správná data vyhodnocena jako chybná.